Nestandardní situace a porušení pravidel

Pravidla občas porušují i hrdinové. Zpravidla v nestandardních situacích, kdy svým rozhodnutím, znalostí, dovedností, odvahou a intuitivním jednáním zachrání životy. Ale poruší při tom pravidla.

Svět pak funguje jaksi nejpřirozeněji. Najednou se objeví lidé, kteří znají, umějí, a hlavně se nebojí rozhodnout. Příkladem je pilot „Sully“, který nouzově přistál na řece Hudson a zachránil tak lidské životy. Přitom porušil pravidla. Jenže pak se opět dostal ke slovu náš „podivný matrix“ a oslavovaný hrdina byl pak viněn z porušení pravidel. Film s Tomem Hanksem v hlavní roli o tom vypovídal své.

Tuším, že v krizi v nějakém městě ve Španělsku dal místní starosta povel vyrabovat obchod, aby lidem pomohl od hladu. Když se situace vrátila do „normálu“, byl také obviněn.

V Prešově po výbuch plynu ve věžáku dva hasiči, také porušili rozkazy, předpisy, aby někoho zachránili. Zatím jsme viděli jen oslavování hrdinů.

Při povodních tehdejší mělnický starosta dohlížel na stavbu hráze, odpovědnost vzal na sebe, lidi neodvolal a hráz vydržela. Měl odvahu se rozhodnout a nést následky.

V mimořádných situacích svět funguje jinak. V nějaké vleklé krizi, katastrofě, dlouhodobém výpadku proudu, je třeba se zaměřit na přežití a de facto přehodit myšlení. V takové době se ukáže, kdo je kdo, kdo jak je připraven takové situace zvládat.

V zásadě nejsme připraveni nikdo. Někdo zpanikaří, někdo přepne na automat. Sám jsem si prožil příhodu, kdy jsme bydleli v pronajatém domku na břehu říčky, která se po prudkém lijáku a díky přítokům rozvodnila a začala rychle stoupat. Tehdy těhotná manželka balila věci a ukládala je do krabice a já vynášel vše, co se dalo odnést, nahoru na půdičku.

Byla to neuvěřitelná síla (autopilot), za čtvrt hodiny jsme měli všechno vynesené, sbalili jsme se a sami se evakuovali, tj. opustili dům. Museli jsme přebrodit do půl pasu vzniklý potok před vraty. Pak jsme došli na druhý konec městečka ke kamarádovi trochu se dát dohromady a večerním autobusem jeli do okresního města k rodičům. Bylo to v létě v roce 1992. Voda skončila u paty domy, bahno bylo hlavně na dvoře a ve sklepě. Věci z půdy jsem pak dolů nosil asi dva dny (samozřejmě ne v kuse).

Obvykle ti největší chvastouni, ti nejvýznamnější z významných jsou zpravidla k ničemu, také předpisy a pravidla ztrácí svůj význam. Je třeba těch, kteří umí jednat rozhodně, rychle, odvážně. Ti se v takových případech dostávají do popředí. Naopak do pozadí se dostává demokracie, byrokratická mašinérie a (parazitické) elity, které z ní odvozují svoji moc. Skutečnou elitou je odvážná rozhodná přirozená autorita, která velí. Je to člověk, který se nebojí rozhodnutí a odpovědnosti. Nemůže zvládnout všechno, proto potřebuje vytvořit tým lidí, kteří pomáhají organizovat pomoc, vyhodnocují informace, zkrátka přiloží ruku k dílu podle svých schopností.

Když nejde elektřina, mobily, jsou nedostupné oblasti, kde jsou lidé odříznuti od světa (civilizace), ti se o sebe musí postarat sami. Pokud si zvolili dobrého starostu, který je přítomen na místě, a odvážně se ujme organizování pomoci, jsou na tom lépe. Obvykle v té době přestane fungovat stát, profesionální záchranné složky mohou dorazit až tak za tři i více dní.

Najednou se objeví přirozená autorita, sounáležitost a solidarita. Párkrát nás z toho vyškolily povodně, a to byly chvíle, kdy člověk byl hrdý na lidi, a těmi hlavními nebyli ti nejvyšší politici, ale právě ti neznámí místní a mnoho obyčejných lidí, z nichž každý něčím přispěl a byl prospěšný.

Proč to ale nejde udržet? Co brání tomu, aby vládla svoboda s odpovědností, odvaha, sounáležitost a solidarita? Dohoda a mír? Řeka se vrátí do svého koryta, země se přestane třást, oheň je uhašen. Příroda pomalu začne s obnovou území, má čas a trpělivost a může vytvořit něco zcela jiného, než tam původně bylo. I lidé mohou z poničeného vytvořit nové, jiné. Ale zatím nedokáží vytvořit ten harmonický systém soužití, kdy se nebudou vzájemně ovládat a bojovat, ale budou spolu žít v dohodě nejen mezi sebou, ale i s přírodou. Ten dosavadní společenský „matrix“ máme nějak hodně zažraný pod kůží a bojíme se ho změnit.

A ještě zajímavost na konec, odkaz na blog, který se mi líbil, podívejte se hlavně na ten graf dole. Kterou cestu byste si vybrali? Já modrou, neboť modrá je dobrá.

http://blog.aktualne.cz/blogy/jaroslav-kuchar.php?itemid=35203