2019: vcelku dobrý rok
Mě práce vcelku těší, celkem se mi daří to vše zvládat. Některé pozitivní výsledky jsou i vidět (možná si to jen namlouvám). Něco se povedlo, něco ne. To je přirozené.
Postupně (sice pomalu, ale přece) zvelebujeme chatu a prožíváme tam hezké chvíle. Tak snad v tom roce příštím s tím pohneme více a podaří se některé započaté záležitosti také zdárně dokončit. Celkově jsme s dobíhajícím rokem spokojeni.
Co se týče společenského dění u nás i ve světě, to se těžko hodnotí, navíc je každý pohled subjektivní. Nicméně chvályhodné je, že se nepodařilo zahájit třetí světovou válku, a že lokální válečné konflikty také pomalu utichají.
Také je docela dobré, že se téma ochrana přírody a životního prostředí dostalo do popředí zájmu a něco se kolem toho dělá, byť některé postupy a projekty tomu mohou více uškodit než pomoci. Smutné byly především rozsáhlé lesní požáry na planetě a další živelné katastrofy.
Zdá se, že tiskem peněz a stále větším zadlužováním se jen oddaluje ekonomická krize, ale spolu s klimatickými změnami, docházejícím dechem globalizace, už nám ťuká na dveře.
U nás se probudila tzv. občanská společnost. Je to ale záležitost více pražská než celostátní. Je jen škoda, že Milion chvilek reprezentuje více méně jen jeden pohled na svět – velkoměstských liberálů s levicovým, kosmopolitním a progresivním cítěním. To, že tenhle pohled není všeobecný (většinový), dokumentoval třeba pohřeb Karla Gotta. Také větší oblíbenost Jaromíra Jágra než např. Tomáše Halíka o něčem svědčí.
Vím, že není možné tyto pány srovnávat. Popularita světově proslulého hokejisty musí být přirozeně větší než proslulého kněze a filozofa, který je nejvíc oblíben mezi svými.
Ona se totiž probouzí i jiná občanská společnost, ta hrubší, buranská, ta, která se staví na odpor a chce, aby jí bylo umožněno žít a nebuzerovat, neobtěžovat. Osobně považuji za lepší, když se probouzí lidství než občanství. Když slyším: „chovej se jako správný občan, nebo soudruh, bratr, sestra“, tak zbystřím, protože mi to zavání (násilným) kolektivismem, naopak „chovej se jako člověk, lidsky“ vede zpravidla ke korekci, začnu o svém chování přemýšlet a koriguji ho, příp. se omluvím.
Opět nám nabobtnala legislativa, která je v rukou právníků, úředníků a politiků a musíme si uvědomit, že díky ní si tyto skupiny často dobře žijí. Jenže převážně si dobře žijí na úkor těch druhých a tento stav je dlouhodobě neudržitelný, takže nějaká transformace starého systému je potřebná.
Žít v roli oběti, nepřijímat zodpovědnost za svůj život a hledat viníka, nepřítele už patří do starého železa a nic neřeší. Společnost už je jinde. Věřím, že nakonec zvítězí spolupráce mezi lidmi, národy a lidé budou žít více v souladu s přírodou. Že bude existovat vzájemná dohoda: žijte si, jak umíte, už vás nikdo nebude řídit, budete svobodní, to ale znamená také přijmout zodpovědnost za svůj život a nedělat druhým to, co nechci, aby dělali mně.
Tudy by se měl ubírat ten (budoucí) multipolární svět, v prvé řadě vzájemná dohoda o míru a vzájemná důvěra, následně řešení globálních problémů jako je životní prostředí, chudoba.
Bude rok 2020 tím novým startem (či restartem) pro náš svět? Přejme si to.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.