Neplánovaná návštěva ruského baletu
A jak k tomu došlo? Může za to spousta „náhod“ a zmatků. Základním předpokladem však byla akce Českého rozhlasu „Ježíškova vnoučata“, účast místního domu seniorů a vyslovené přání naší mámy vidět (spíše slyšet) Labutí jezero.
Našla se dárkyně, která se rozhodla přání splnit a zakoupila lístky na toto představení v Kongresovém centru v Praze (dále KC). Asi tři týdny předem jsme se dozvěděli, že akce nastane v sobotu 7.12.
Bratr přislíbil pomoc s organizací, chtěl kontakt na paní dárkyni, aby se mohl domluvit třeba na dopravě a abychom měli jistou, že paní opravdu ví, do čeho jde. Pak šel čas, práce, rodina a na akci se pozapomnělo. Byl jsem požádán o pomoc. Požádal jsem o kontakt na paní, v pátek jsem si vzal dovolenou, abych mohl vše zařídit.
Ve čtvrtek odpoledne jsme potkali v obchodě paní místoředitelku z domova, která nás informovala, že mi kontakt poslala na email, a že paní dárkyně je o zdravotním stavu maminky informována.
V pátek ráno sedám k počítači a píšu paní email. Načež paní telefonuje, že leží v nemocnici a že je jí to moc líto, že se nebude moct zúčastnit. Slibuji ji, že se o vše postaráme. Ovšem dostávám trochu rozporuplnou informaci, že ví jen o maminčině zrakovém hendikepu, proto se snažila sehnat lístky blízko jeviště, ale o problémech s pohyblivostí a nutností bezbariérového přístupu nevěděla, nicméně ještě volala do KC, kde ji sdělili, že mají bezbariérový přístup (výtahy, toalety pro invalidy) a označená místa v hledišti (ovšem úplně nahoře). Paní jsem slíbil, že se o to postaráme a mámě ten zážitek zprostředkujeme. Pak mne ještě sdělila, že vstupenky pošle emailem.
Šel jsem tedy do domova, mluvil s mámou a personálem. Řekli mi informaci, kterou jsem již věděl, že je dárkyně nemocná a že ji je to líto. Půjčil jsem si invalidní vozík, vyzkoušel jsem si ho a řekl, že si pro matku přijdeme v sobotu v 15 hod., ať ji připraví. Pamatuji si, že máma říkala, že je to od 17 hod. Nijak jsem si tuto informaci neověřil, což jsem měl.
Lístky v pátek nepřišly, tak jsem v sobotu v 10 hod. zkusil paní volat. Nebrala telefon, ale pak došla sms, že mi lístky posílá na email. V 11 hod. jsem se dočkal odpovědi, lístky jsem vytiskl a s hrůzou zjistil, že představení začíná ve 13:30. Tak ihned volat, mámě, bráchovi ... rozjel se „kulový blesk“ a ve 12 hod. už jsme razili za dobrodružstvím do Prahy. Zajímavé na tom je, jak si každý vytváří domněnky a myslí si, že ten druhý ví. Jak se v zásadě pravdomluvnému člověku podařilo rozšířit lživou (mylnou) informaci, kterou navíc nikdo nezpochybnil. Např. švagrová říkala, že u mámy viděla dopis a na tom 13 hod., ale myslela si, že se to změnilo.
Pak to bylo rychlé a zmatečné. Ještěže tak. V pátek dopoledne si matka na nějaký výlet v sobotu nevzpomněla. V sobotu to šlo ráz na ráz, takže nebyl čas, aby si díky strachu a šrotování v mozku přivodila nějakou horečku či průjem. Už se nám to párkrát stalo, když měla někam jet. Den před odjezdem ještě pohoda, v den odjezdu problém.
A Labutí jezero? Úžasné. Matka byla z dárku nadšena a já jako doprovod, který ji vozil a doprovázel na toalety, a pak seděl na volném sedadle blízko jejího invalidního vozíku, jsem se kulturně vzdělal. Úžasná hudba, z níž člověk zná akorát ty známé motivy, takže jsem asi půl hodiny čekal, než zazněly mně známé melodie. Pak jsem si taky vzpomněl na nezapomenutelný televizní silvestr, kdy právě ukázku z Labutího jezera (synchronní tanec labutí, které se vzájemně drží) komentoval svým originálním způsobem Karol Polák. Dočkal jsem se i téhle chvilky na jevišti (samozřejmě bez komentáře).
Balet Rusové zkrátka umějí a potlesk vstoje si zasloužili. Tak jsem viděl to, co jsem původně vidět neměl. Díky paní dárkyni. Dárek byl nakonec realizován, ikdyž poněkud jinak, než byla původní představa.
Vlastní představy, dojmy s pojmy, různé záměry, reality, náhody a zmatky vytvořily realitu, která stála za to. Navíc, tohle nevymyslíš, to musíš zažít. O tom přece ten život je.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.