Adrenalin naprosto neočekávaný
Tak jsme si udělali čtyřdenní výlet do Kadaně. Velmi zajímavé místo, památková rezervace historického královského města, doplněná modernitou nejen socialistickou, ale i současnou. Upravené město, poklidná řeka Ohře, zeleň, krásná okolní příroda, zelené svahy, kopcovitá krajina, výhledy na Krušné hory.
Ale také (bolestné) připomínky civilizace. Abychom si zatopili a svítili, potřebujeme elektrickou energii. A to tu připomíná nedaleký rozsáhlý důl Nosek a dvě velké uhelné elektrárny: Tušimice a Prunéřov.
Aby toho nebylo málo, nedaleko jsou Doupovské hory, které jsou známy jako jeden z největších vojenských výcvikových prostor u nás. A konečně je tu Nechranická přehrada a vodní elektrárny na Ohři. Nad Kadaní jsme také viděli neuvěřitelně rozsáhlý areál rozvodné přenosové soustavy.
Nicméně v následujícím příběhu hraje hlavní roli naučná stezka kolem Ohře, přírodní památka Želinský meandr a právě ty elektrárny.
Byla sobota, na neděli jsme měli plánovaný výlet turistickým vláčkem Doupovské dráhy do Krásného Dvora a zpět. V sobotu skoro celý den pršelo, ale k večeru se vyjasnilo, to nás zlákalo na podvečerní procházku. Brzy jsme narazili na bývalou elektrárnu a u ní ceduli (zastavení naučné stezky) s plánkem cesty podél Ohře a zpět. Řekli jsme si, že vyrazíme, značeno to zpočátku nebylo, ale u Ohře již byly známé značky naučné stezky a další zastavení. Na rozdíl od předešlého vybledlého sluncem, krásně čitelné. To nás zlákalo, řekli jsme si, že to dáme. Tak jsme se z počátku kochali, před jezem nás stezka dovedla nahoru na stráň k silnici a pak jsme klesli zpět k řece. Došli jsme k ohybu řeky. Tady jsme se měli vrátit po silnici zpět, ale rozhodli se pokračovat podél řeky dál.
Byli jsme přesvědčeni, že každou chvíli od řeky odbočí stezka a dovede nás zpět do Kadaně. Mělo nás varovat, že další ceduli s pořadovým číslem 13 a 14 jsme nenašli (vyšli jsme od čísla 10, našli 11 a 12, a tím to končilo). Cedule tu byly, ale jiné, jen dřevěné rámy bez textu. Tak nevím, došly dotace?
Byl by to bezva výlet, kdybychom nevyšli pozdě a nalehko, a kdyby nás nezastihl soumrak. Tak se poklidná procházka změnila v úprk z lesa u řeky. Bylo nám jasné, že jsme ušli daleko více, než jsme plánovali, a že se vzdalujeme a bůhví kolik toho máme před sebou. Obloha byla jasná, svítil krásně měsíc a najednou jsme narazili na silnici před další vodní elektrárnou. Tak jsme šli po silnici nahoru, prošli pod železničním viaduktem a našli se. Byli jsme kousek od elektrárny v Tušimicích. Po téhle silnici jsme kolem elektrárny do Kadaně přijeli. Jen kterým směrem se máme vydat? Řekl jsem, že doprava k elektrárně, po cca 10 min. pochodu již ve tmě manželka začala o správnosti směru pochybovat, i já jsem si začal připouštět, že manželka má vždycky pravdu, ale vrátnice elektrárny byla na dohled, tak jsme se šli pro jistotu zeptat.
Samozřejmě pravda byla na straně manželky, přidali jsme si tak další neplánovaný kilometr našeho nočního pochodu. Pak už jsme měli správný směr a také naději, že si někoho stopneme. Zaměstnancům elektrárny či jiných podniků končila odpolední směna a vraceli se auty domů. Dvěma neosvětleným bláznům v tričkách nikdo nezastavil. Řekli jsme si, že ani my bychom nezastavili, pak mne napadlo, že v tuto dobu po silnici mohou chodit akorát tak podezřelá individua nebo migranti. Že tudy půjdou dva zbloudilí turisté, jimž se plánovaná procházka protáhla o víc jak dvě hodiny a několik nachozených kilometrů, to určitě nikoho nenapadlo.
Hlavně nás, protože se to vymyslet nedá, ale dá se to zažít. Byla to neuvěřitelná kombinace několika věcí: spoléhali jsme na cedule, že nás dovedou zpět, nedbali varování (když jsme další čísla nenašli) a nevrátili se po silnici hned do města, podcenili jsme rychlost soumraku a šli jsme se původně jen kousek projít (bez vody, peněz, dokladů, jen v tričkách a kraťasech), proto jsme nebyli potřebně vybaveni.
Na druhé straně bylo naše odhodlání a přesvědčení, že z toho lesa musíme vyjít a dříve nebo později dojdeme někam do civilizace. Tak jsme došli, osprchovali se a šli spát. Druhý den nás bolely nohy, tak už jsme té chůzi moc nedali a odpoledne strávili na koupališti, kde jsme si nejen lízali rány, ale především si odpočali a zregenerovali se. Poté jsme ještě potěšili duši návštěvou večerního koncertu Karla Plíhala v klášterní zahradě.
Zkrátka život přináší zážitky, co člověk ani v nejbujnější fantazii není schopen vymyslet.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.