Cesta do ráje vede přes peklo
Když zamířím na sever, musím přes Mladou Boleslav. Mohu tam jet po staré silnici a pak se kodrcat městem k dálnici, nebo přímo od nás najet na D10 a pak se rozhodnout, zda k cíli cesty (naše chata) pojedu přes Jičín či Turnov.
V pátek jsme po delší době jeli do našich travin, byli zvědaví, jak tam ta tráva a louka vyrostla a zda se všechny stromy zazelenají. Minule jich zelených a olistěných byla asi polovina. Vyšlo nám to tak, že jsme mohli vyrazit poměrně brzy odpoledne a plánovali krátce po třetí hodině kávičku na chatě. K té došlo až o hodinu později, neb jsme museli projet peklem. Na D10 se srazily kamiony a tak do Boleslavi jsme jeli skoro hodinu.
Při tom šinutí jsme na druhé straně viděli krásnou, velkou lišku. Ležela nehnutě v odstavném pruhu. Jistojistě mrtvá, jen těžko říct zda sražená autem, nebo někde dříve střelená. Asi si také prožila své peklo a její život byl ukončen.
Za nabouranými kamiony, se již prostor otevřel a my mohli pokračovat v cestě. Latifundie zarostlá a tak jsem se vyřádil a vystřídal všechny stroje a nástroje k sečení. Pojezdová benzinová sekačka dostala zabrat. Přesto jsem schválně nechal kousek s lučním kvítím. Na část jsem ráno použil kosu, některé rostlinky jsem ze sevření trav dostal s pomocí srpu a nakonec došlo i na strunovku.
Napršelo dost vody, všechny stromy se zazelenaly. To před třemi týdny byla olistěna tak polovina z nich. Statný dub byl ještě holý, nyní se už zelenal. Nějaké olše byly už minule zelené, ty ostatní si daly na čas, ale už se zelenají všechny.
Takže zelený ráj se vším všudy, rozvitá kvítka luční, i ty zahradní na skalce, na záhonku. Též bylinky prosperující a dokonce ibišky, považované za ztracené, poté, co je srnky okousaly, měly nalité pupeny a začínající lístky. Srnčí okus (asi) nahradil profesionální zahradnický sestřih. A dost jsem si užil chození bosky v trávě, omyl jsem si nohy v potoce a také se zchladil vodou z potoka. Bylo to osvěžující, jednak jsem se tou prací zpotil (třeba s tou kosou) a jednak sluníčko po čase dost žhavilo.
Zatímco v tom božském ráji pějí andílci, v tom našem zeleném ráji, to mají za úkol ptáčkové zpěváčkové. A že se činili. Objevili jsme dvě hnízda: v dutině stromu se ozývaly mladé žluny, což jsme poznaly, když jsme uviděly matku žlunu, jak je krmí. Těch stromů s dutinami tam je víc, tak předpokládáme, že někde třeba hnízdí strakapoud, k vidění je brhlík, sýkorky, špačci.
Někde v keřích mohou být drozdi či kosi, pěnkava je si hnízdo postavila na hrábích. Hrábě na seno náš předchůdce přibil na šikmo na přístavek, kde je zamčeno nářadí a náčiní. Takže při otvírání dveří, zkrátka, když se tam člověk pohybuje, tak ptáček frnkne pryč. Ale zase se brzy vrátí.
Jen, když člověk pracuje, musí tam tudy projít. Tak snad to dva a půl dne vydrželi a vyvedou a vychovají mladé. Zatím asi sedí na vejcích, příp. na červě vylíhlých ptáčatech. Teď bude mít zase klid a my pak uvidíme.
Také hvězdná obloha je v tomto ráji kouzelná, jasná a zářivá. Návrat z ráje domů už se celkem povedl, peklo (D10) zrovna spalo a ještě jsem se dostal do malého ráje doma. Šel jsem na zahradu zalít, pokochal se v parku a ochutnal jednu z našich prvních jahůdek.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.