Prohra, která nemrzí ...

...  a je v jistém smyslu výhrou.  Kandidatura do Zastupitelstva malého města je vlastně projevením zájmu o věci veřejné v lokalitě, kde máte šanci věci trochu ovlivnit.

Což samozřejmě ovlivníte už tím, že vhodíte lístek do volební urny. Když kandidujete, souhlasíte s tím, že můžete být zvolen, byť je ta šance jen teoretická. Ale u nás se v minulosti stalo (a ne jednou), že se dostal poslední kandidát a ne první.

A jak jsem s výsledkem spokojen? Pokud odmyslím úspěch-neúspěch volebního uskupení, jehož jsem byl členem, kdy jsme obhájili počet dvou mandátů z minula, tak celkové zastupitelstvo se výrazně nemění. Minulý vítěz (ODS) si pohoršil o jeden mandát, o jeden také přišla sociální demokracie a tyto mandáty získalo ANO. Složení zastupitelstva se příliš nemění, tak cca z jedné pětiny a to považuji za úspěch, neboť cca ze dvou třetin tam jsou lidé, které jsem si tam i přál.

A já osobně? Chtěl jsem jen podpořit kamarády a dostat se tam jsem ani netoužil, tak jsem se svým osobním úspěchem ani nepočítal. Už jsem si roli být zastupitelem vyzkoušel.

Nedostal jsem se, tak nebudu mít zabrán volný čas dalším schůzováním navíc. A to je dobrá cena (pro mne). Zastupitelstvo bude sice o mne ochuzeno, ale je tam dost jiných kvalitních lidí a na ně se mohu obracet s problémy a náměty nadále jako občan.

Život píše paradoxy a přináší nečekané změny a proměny. Časem se proměnil i můj přístup k politickým stranám. Na centrální úrovni k tomu přispěly informace z médií, na lokální zkušenosti s místními politiky. Tj. stejnou stranu jsem nemohl na centrální úrovni vystát, zatímco na lokální jsem ji volil, resp. vždy mi nabídla nejvíc (dle mého soudu) nejkvalitnějších lidí.

Tak jsem dostal v roce 2010 nabídku ke kandidatuře za TOP-09 a na čelné místě. Dostal jsem se do místního Zastupitelstva. Tehdejší nová naděje celostátní a následně i místní politiky tenkrát zazářila. Jenže třeba na naší místní úrovni se TOPka začala brzy hádat. Hoši, co to zakládali, byli povětšinou přistěhovalci a v místě jen nocovali, až na předsedu, který celý projekt rozjel a poskládal celou místní kandidátku. Oslovil hlavně místní, které znal. Záhy začaly spory mezi předsedou (co v zastupitelstvu spolu s dvěma nezávislými byl) a členskou základnou, čítající asi šest lidí, kteří se do zastupitelstva nedostali.

Spory vyvrcholily odchodem předsedy, který pak přestoupil do STANu. V následujících volbách 2014 jsem opět stál po boku kamaráda předsedy a kandidoval za STAN (ale už jsem se nedostal). Totéž letos, jen jsem se nechal upozadit. Zajímavé je, že minule jsem se nedostal z 2. místa a skončil jsem jako 2. náhradník, letos jsem se z 10. místa stal 1. náhradníkem. Takže v zásadě úspěch.

Možná se ptáte, jak to, že bloger vystupující jako „antikavárník“ (či přinejmenším svými názory „kavárnu“ provokující) kandiduje za „kavárenskou“ stranu? Jednak tyto nálepky stoprocentně neplatí, a jednak tady na maloměstě, kde si vidíme do talíře, to tak nehrotíme. Ono sehnat lidi, co se nechají vyfotit na „obludárium“, které pak po městě nějaký čas visí, jednoduché není.

Faktem je, že některé zvyklosti a zkušenosti, přenášené z Prahy do maloměstského prostředí, zde nefungují, vč. těch, které by to zde zlepšily. Např. lepší restaurace nebo kavárna, kam se v Praze musíte objednat dlouho dopředu, zde moc dlouho nevydrží, nebo se po nějakém čase zhorší jejich úroveň.

V této souvislosti určitého nepochopení mezi starousedlíky (a usazenými náplavami) a čerstvějšími (ještě neusazenými) náplavami z Prahy mě napadlo žertovné populistické heslo. Řekl jsem ho jen předsedovi, když jsem obdržel email končící přáním ať zvítězíme. Nakonec jsme byli třetí ze šesti, ale mezi třetím a čtvrtým byl rozdíl setiny procenta a ani ne půl procenta od nás dvou byli pátí. Na mandáty jsme dopadli stejně jako minule, když jsme tenkrát byli pátí ze sedmi.

Řekl jsem předsedovi, že k vítězství by to chtělo nějaké úderné heslo jako např. „Stop migraci pražské kavárny do Benátek“. Jako vtip bylo heslo oceněno a samozřejmě nevyužito.

Nevím, zda by pomohlo či uškodilo, jistě by ale uškodilo předsedovi v jeho „stranické“ organizaci. Heslo však má určitý racionální základ. Bohatí Pražané zde kupují byty jako investici, ty pak obsadí nájemníky a kolikrát jsou z toho v domech nešťastní.

Sousedské spory vznikají jednoduše, každý má jiný náhled a např. přistěhovalí Pražané se diví, jak jsou zdejší lidé zaostalí, když si ještě někde uklízejí sami. I u nás se prosazuje trend úklidových firem, ale spory o úklid tím nekončí.

Zatím nás Praha „neválcuje“ a to je svým způsobem výhra, neboť nadále je zachován svéráz našeho maloměsta.