Vyhrává ten, jehož strana mince zůstane nahoře. Teď si představte člověka, co bude tvrdit, že na minci je vyobrazena „panna“. Má pravdu, ale jen částečnou, protože na minci je i „orel“.
Když bude tvrdit, že na minci je jen „panna“, v podstatě lže, ale je přesvědčen, že má pravdu. Je to však jen jeho úhel pohledu a možná i zkušenost, nikdy neviděl minci z druhé strany.
Vím, je to přitažené za vlasy, ale budu pokračovat. Druhý člověk bude přesvědčovat toho prvního, že pravdu nemá, že na minci je jen „orel“. A jak to celé dopadne? To je různé, jeden může ustoupit, druhý vyhrát, nebo se oba tomu zasmějí a každý si nechá tu svou pravdu a řeknou si, že není důležité, jestli je tam panna nebo orel, hlavně že se za minci dá něco koupit.
V horším případě se mohou kvůli své „pravdě“ poprat (někdo dokáže i zabít), ale také mohou minci „postavit“, podívat se na ní z obou stran a zjistit, že oba měli svou část pravdy a že ten druhý mohl jejich pravdu vidět jako lež.
S tou mincí to (asi) každý chápe. Ovšem v diskusi, kdy jde o názory a úhly pohledu, převažuje hájení, hádání a (někdy i ostrá) argumentace či dokonce přesvědčování. Proč?
Vždyť jestli existuje názor, existuje i opačný názor. Každý máme nějakou svou pravdu a můžeme si ji vzájemně respektovat, předpokládá to, že oba se nadto dokážeme povznést a podívat se na věc z nadhledu a jak se říká v klidu a míru se rozejít, ne si dát do držky. Říká se tomu dialog a vzájemný respekt.
Pokud je z jedné strany veden jen monolog a vnucování (silou, strachem) a není vůle se dohodnout, pak je asi lepší odejít a nechat být. Případně, když není zbytí a je to nutné, tak se bránit. Zvolit adekvátní, tj. přiměřený způsob obrany. Těžko něco rychle vymyslet, ale dá se naopak „vypnout“ rozum a přejít na „pud sebezáchovy“ a tento „automat“ si nějak poradí. Jde o ten „ještěrčí“ mozek, který v mžiku vyhodnotí, zda je lepší útěk nebo útok.
Myslím si, že ve výhodě je zejména ten, kdo dokáže udělat něco pro druhou stranu neočekávaného. Dokonale překvapit, zaskočit. Pak i šachista, znalý několika tahů dopředu je zmaten a najednou neví, co má dělat, co na to říct.
Můžeme se třeba začít nezadržitelně smát, protože nakonec většina takovýchto nedorozumění je vlastně k smíchu (nebo k pláči). Ovšem smích je lepší.
Někdy je lepší mlčet. Prý je to moudřejší. Avšak i mlčením se dá říct všechno.
PS: Nějak mne ty "směšné žabomyší války" unavují (a taky štvou), tak jsem se z toho potřeboval vypsat. Berte, nebo nechte být.