Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divočina na malém i velkém prostoru

12. 07. 2017 9:34:04
Mám raději tu divočejší přírodu. I ta kultivovaná zeleň vypadá dobře, je upravená a do naší civilizace patří. A městu sluší.

Krajině však více sluší trochu divočiny. Naštěstí se příroda stále prosazuje a to je moc dobře. Byť by to bylo jen tím, že příslušní pracovníci nestíhají, případně jim nestačí rozpočet. Resp. mají rozpočítáno jen na tu kultivovanou zeleň a tu zeleň přirozenou (v příměstské krajině) tak nechávají své přirozenosti.

Zkusil jsem zachytit divokou botanickou pestrost mezi asfaltovou cyklostezkou a tovární zdí. Divil jsem se jak ta divizna, co tam vše vykvetlo vedle sebe. Hadinec a vlčí máky se mi vyfotit moc nepovedlo a tak na fotkách chybí. Také nádherný modrý kakost jako naschvál kvetl zrovna proti sluníčku.

Pak jsem zachytil přirozené proměny „euroloučky“, tedy úspěšně provedené revitalizace nivy řeky Jizery, která mj. slouží pro udržení vody v krajině a také jako přirozená ochrana před velkou vodou, což už dokázala, byť ta „testující“ povodeň patřila k těm menším.

Příroda si to zkrátka namíchá (nejen barevně) tak, jak chce a potřebuje. Z těch rostlinek mají užitek i rozliční živočichové. A my lidé se můžeme kochat, nebo taky nadávat, že to nikdo neseká, co chudáci alergici a tak podobně, jak to umíme jen my lidé. Každý podle své nátury, tj. přirozenosti. Já se radši kochám a někdy i tím, čím by se jiní rozhodně nekochali.

Autor: Jan Tichý(Bnj) | středa 12.7.2017 9:34 | karma článku: 10.02 | přečteno: 172x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Před karlštejnským víkendem

Tak v sobotu to vypukne. Začneme se srážet na Karlštejně. S někým se možná potkáme už v kempu, s dalšími na nádraží, s dalšími v hospodě a nakonec všichni i s kastelánovic rodinou na hradě.

21.9.2017 v 15:26 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Zažít spontánnost, nebo zůstat uvíznutý ve stereotypu?

Stereotyp mi sice nevyhovuje, ale nějaká pravidelnost není na škodu. Život je ale častěji o pravidelnosti a stereotypu, než o spontánnosti. Vždycky jsem se ušklíbal nad hláškou „dnes je středa, je ho tam třeba“.

18.9.2017 v 14:35 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 186 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Facebook jsem vzal na milost, ale….

... stále k němu mám tzv. „uherský“ přístup. To znamená, že se tam připojím tu a tam, takže tak jednou za „uherský“ týden, který obvykle trvá tak týdny dva až tři.

15.9.2017 v 7:24 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Autocenzura a potrefené husy

Autor si zakáže psát o tématech, která vyvolávají nelibost, přehnanou kritiku a vášnivou proti-argumentaci. Tím se fakticky ochudí o témata své tvorby.

13.9.2017 v 12:36 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 407 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Když si vás krajina vezme na kobereček

Malý fotoblog na prahu podzimu (Jen pošetilosti, přešlapy v oraništi, pár cvaknutí a několik slov ještě pošetilejších)

24.9.2017 v 8:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Klára Tůmová

Turistou v rodném městě - Ať žije Petřín

Tahle zacházka byla tak trochu náplast na zmařené Toulky časem do osmdesátek. Ale když už jsem těmto místům blíž než obvykle, co se nepodívat do dřívějších let aspoň letem světem? (Asi taky Toulky časem.)

23.9.2017 v 20:55 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 236 | Diskuse

Milan Slanina

Střídal jsem to jako ponožky .... ženský i foťáky

Poprvé jsem se ženil ve dvaadvaceti, podruhé ve třiatřiceti a potřetí ve třiapadesáti. První foťák jsem měl v 10 letech ( Ljubitěl ). Až za 5 let jsem si našetřil na první zrdcadlovku s expozimetrem. Byla to německá PRAKTICA L.

23.9.2017 v 13:10 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 423 | Diskuse

Jiří Stratil

Občas něco i naruby II

Místo, aby měly tendenci se alespoň držet v nějaké únosné rovnováze příjmů a výdajů, tak neustále více unikají kamsi do ztracena.

23.9.2017 v 10:51 | Karma článku: 3.40 | Přečteno: 153 | Diskuse

Milan Slanina

Chodící příběhy ...

Co člověk, to originál. Co člověk, to příběh. Fotit lidi, když se nedívají, je jako fotit příběhy. Kouzlo okamžiku, výraz tváře, nálada, emoce ... a uchovat ten okamžik jako něco, co už se přesně takto nebude opakovat ...

22.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 313 Celková karma 12.25 Průměrná čtenost 719

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.