Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Navštívil jsem německé „ghetto“

4. 07. 2017 13:47:03
Služba státu mě zavála do Berlína, do části, která by se dala nazvat „městem ve městě“. Takže takové, dalo by se říci, ghetto, kde platí zvláštní pravidla a možná se tam mluví víc jiným jazykem než německy.

Tím většinovým jazykem je angličtina, jedná se o poměrně novou čtvrť, moderní budovy se zelení, obchody, hotely, ale hlavně tam jsou zastoupeny vědecké ústavy, univerzita, německé a evropské instituce, pobočky velkých nadnárodních korporací.

Dá se chodit pěšky po upravených chodnících, ale také tam jezdí tramvaje a městské autobusy. Budova ústavu (vědeckého), kde jsem strávil tři dny, byla dokončena před dvěma lety. Setkal jsem se se svými dobrými známými z celého světa. Bylo to po čase a na krátký čas příjemné.

Místo bylo velmi dobře dostupné od stanice S-bahnu „Adlershof“, odkud se přímo dalo cca za půl hodiny dojet do stanice „Südkreuz“, kde staví vlaky jedoucí z/do Prahy.

Žít v takovém „vzdělanostně elitním ghettu“ bych ale nechtěl. Ono je vůbec otázkou, zda a kde tam lidé žijí. Ale nejspíš tam nějaká obytná část bude, přinejmenším studentské koleje. Také bych nechtěl být „létajícím profesorem“, co svůj život tráví v letadlech a hotelech, neboť je účastníkem většiny konferencí ve svém oboru, co jsou na světě pořádány. Mně úplně stačí jen tahle jedna grupa a vycestovat s touto zvláštní „cestovní kanceláří“ jednou za rok do světa. A tak si něco zažít a prožít.

Mám neodbytný pocit, že se takto lidé od sebe oddělují a vytváří se tak světy „úspěšných a bohatých“ a těch „neúspěšných, chudých a frustrovaných“.

Pak jsou místa „promíchaná“, místa pro všechny, kde se setkává veřejnost všeho druhu a přepravní „kanály“, z nichž některé jsou společné (ale hlavně pro „socky“) a jiné ryze individuální, kde přílišné množství individualit vytváří permanentní dopravní zácpy.

Navštívil jsem místo příkladné klidné globální „multikultury“ a cestoval S-bahnem, kde prostě člověk potkává lidi různé podobně jako v pražském metru. No a na těch místech, kde se setkávají různé společenské skupiny, to občas „bouchne“ a pak nám to servírují ve zprávách.

Neplatí si média nějaké provokatéry? To určitě (?) ne. Jejich úlohou je informovat, ale často to přehání, až si myslím, že jejich hlavním úkolem je lidi zejména děsit a některé jedince nechtěně (?) inspirovat k činům proti lidskosti. Nedá se nic dělat, lidé různě frustrovaní, hloupější, závistiví mezi námi žijí. Občas se spojí do různých sociálních či ideologických (fanatických) skupin, které jsou vůči ostatním bezohledné a nenávistné. A otázkou je, zda se jim dá nějak pomoci a jak se před nimi (resp. jejich fanatismem) chránit.

A na to není jednoduchá odpověď. Přinejmenším se zdá, že ani ghetta a ani integrace nefungují. Chtělo by to asi víc respektu (k nim), ale zároveň se nebát vynutit si respekt k sobě, pokud ho „jiní“ nebudou chtít akceptovat. Což znamená jen dodržování jakýchsi „nepsaných pravidel“ naší kultury. Jednoduše řečeno: přestat už konečně „cizí kultuře“ lézt do zadku. A pak ta multikultura nemusí být pěstována jen ve „vědeckém ghettu“. Ostatně ona v běžném životě funguje celkem v pohodě, jen s některými fanatiky to prostě nejde.

Ovšem šířit multikulturu ideologicky zaslepeně jako vědecký experiment, jehož výsledek je nejistý, tomu bych se vyhnul. Někdy se vynakládají peníze na to, aby se zjistilo to, co by před sto lety věděl každý sedlák. Jenže, kde dnes sedláky hledat, že. V západoevropském „vědeckém ghettu“ určitě ne.

PS: inspirativní termín „vědecké ghetto“ vznikl při mém telefonickém hovoru s bratrem, který se ptal: jak jsem se měl v Německu a jak to tam teď vypadá.

Autor: Jan Tichý | úterý 4.7.2017 13:47 | karma článku: 25.22 | přečteno: 2473x

Další články blogera

Jan Tichý

Karlštejn se blíží

Jsou události, které proběhly za mlada a člověku se tak pozitivně zapsaly do života, že na ně bude s láskou vzpomínat celý život. Pro určitou skupinu z nás to byly prázdniny s Brontosaurem v období 1985 až 1991.

20.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jan Tichý

Okurková sezóna

Zásadní otázka je stejná jako každé léto. Kdy vypukne a jak dlouho potrvá okurková sezóna u nás na zahradě? Přitom jde jen o jeden nevelký záhon okurek.

18.7.2017 v 20:33 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jan Tichý

Ne(z)řízení originálové nahrazují vypreparované produkty

Je mi smutno z toho, když se dočtu, že Japonci si raději užívají se silikonem, že radikální feministky nemohou najít na bílém heterosexuálním muži ani ždibec něčeho dobrého, že politická (pře)korektnost udělala z chlapů ne-muže.

16.7.2017 v 19:17 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 361 | Diskuse

Jan Tichý

Mediální drogoví dealeři přes léto spí

Abych to zjistil, stačí mi nahlédnout do televizního programu. Připadá mi, že se jede na vlně pohodového retro stylu, když se opakují „Chalupáři“, „Vyprávěj“, „Nemocnice na kraji města“ atd.

13.7.2017 v 12:43 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 438 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vyoral

Redaktorka provokuje na Mácháči v burkinách. Zamachruje taky bikinami u Saúdů?

Redaktorka chtěla poukázat na xenofobii Čechů. Snažila se sebevíc, leč zůstalo jen u jejích hloupě sebestředných stesků, které si protiřečí i s jí natočeným videem. Dovolím si rovněž pochybovat, že by si pamatovala desítku citací.

22.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 229 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 206 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 833 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 24.38 | Přečteno: 932 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze audioknihy „Sense and Sensibility“ od Jane Austen

Kdo by neznal rozumnou Elinor, emocionální Mariane a roztomilou Margaret, sestry Dashwoodovy? Ano, tři dcery paní Dashwoodové z románu „Sense and Sensibility“. A co si dát knihu pro změnu v angličtině v MP3 v podání rodilé mluvčí?

21.7.2017 v 17:01 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 120 | Diskuse
Počet článků 295 Celková karma 15.11 Průměrná čtenost 719

Prostě jsem a žiju. Nejkrásnější rolí, kterou v životě hraju, je pozorovatel. Tak pozoruju a občas (často?) něco napíšu, neb mne to baví. Rád se také směju. Můžete se bavit a smát se mnou. Ne vždy je důvod ke smíchu, člověku se chce někdy plakat či se vztekat. A může se z toho vypsat, nebo se vyspat anebo se na to vykašlat.

něco víc tady: http://tichaci-cz.webnode.cz/

a kdo chce napsat: tichy.jan.bnj@centrum.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.