Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To jsem si naběhl

30. 06. 2017 8:26:35
Se svým posledním „provokativním“ blogem jsem si tak trochu „naběhl“. A to se ještě admini (jak jsem zjistil další den z emailu) postarali o jeho propagaci.

Na(ne)štěstí jsem byl pár dní pryč (v zahraničí) a k internetu jsem se moc nedostal. Na zasedání se to nehodilo, navíc byly problémy s připojením a v hotelu to (k mému překvapení) chtěli zaplatit. Blog jsem publikoval pár hodin před odjezdem, proto, když jsem odcházel na nádraží, jsem se již diskuse neúčastnil.

Chytrý mobil (zatím?) nemám a na starém malém hloupém je to nepohodlné, navíc i omezené. Tak jsem byl pár dní off-line a mohu reagovat s křížkem po funuse, tudíž to činím najednou novým blogem.

Zpět k „Pražákům“. Docela mne i potěšilo, že určitý patriotismus je vlastní i Pražanům. Nedělá mi problém, se omluvit všem těm, kterých se článek nějak dotkl. Popsal jsem jen pravdivý příběh, ovšem neodpustil jsem si „třaskavý“ komentář.

Příběh sám o sobě samozřejmě nebyl moc radostný, ztrátu hotovosti, nákupy na odcizenou kartu a náklady na náhradní doklady v pohodě přežijeme. Doufám, že tímto příběh skončil a odcizené doklady se dostaly někam na skládku či do spalovny. Ale také by je mohl někdo chtít zneužít, vzít si třeba hypotéku a po čase by se mohl objevit exekutor a najednou zjistíte, že nemáte ani ten „blbý“ papír, kterým byste se mohli bránit. Díky pohodlnému či přepracovanému policistovi, sloužícímu někde v Praze a nezkušenosti kluka z maloměsta, který toto zažil poprvé. I nám v našem malém městě ukradli kola, lyže, dokonce i starší auto. Protokoly jsme potřebovali kvůli pojišťovně, nicméně byly to jen věci a nehrozilo zneužití dokladů jako v tomto případě.

Ale zpět ke komentáři, který některé Pražany nadzvedl ze židle. Nedošlo mi, co to způsobí. Jednou vyřčené (napsané) se nedá vrátit zpět. Je třeba přijmout za svá slova (písmena) zodpovědnost.

Dalo by se psát i o „potrefených husách“, ale spíše jde o různé úhly pohledu. Praha byla a je „mocenské centrum“ a zároveň jediné velkoměsto v zemi. Proto je specifická, tj. jiná než ostatní místa v zemi.

To na jednu stranu láká lidi inspirativní, vzdělané, vědecky a umělecky založené, kteří jsou často špičky ve svých oborech činnosti. Na druhou stranu anonymita a instituce, které jsou nositeli veřejné moci, přitahují také určité lidi (dost odlišné od těch prvních).

A to vše, s otisky minulosti (zkušenosti předků) vytváří tzv. „morfické pole“, které se odráží v mentalitě lidí, co zde žijí. Lze tedy odvodit, že místa nějakým způsobem (aspoň částečně) ovlivňují lidi, kteří zde pobývají. Někteří lidé se na některých místech cítí líp, jinde hůř. A o tom to je.

Praha je nádherné město, mám tam pár přátel, známých, obdivuji spoustu jejích lidí (ať rodilých či náplav), ale cítím (řečeno anglickým rčením), že Praha není můj šálek čaje.

A také nemám rád, když se „zkreslený velkoměstský pohled z Prahy“ vnucuje všem ostatním. Což v malém městě či vesnici může způsobit více škody než užitku. Vím, je to především můj problém a jsem s tím srovnaný.

Svůj pohled se nebojím napsat a věřte, že ho nikomu nevnucuji. Pokud je někdo přesvědčen o opaku, je to jen jeho věc a já s tím nic nenadělám. A naopak, pokud mé články a úhly pohledu někoho inspirují, jsem za to rád.

Hezké prázdniny všem, Pražákům zvlášť :)

Autor: Jan Tichý | pátek 30.6.2017 8:26 | karma článku: 12.61 | přečteno: 521x

Další články blogera

Jan Tichý

Karlštejn se blíží

Jsou události, které proběhly za mlada a člověku se tak pozitivně zapsaly do života, že na ně bude s láskou vzpomínat celý život. Pro určitou skupinu z nás to byly prázdniny s Brontosaurem v období 1985 až 1991.

20.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jan Tichý

Okurková sezóna

Zásadní otázka je stejná jako každé léto. Kdy vypukne a jak dlouho potrvá okurková sezóna u nás na zahradě? Přitom jde jen o jeden nevelký záhon okurek.

18.7.2017 v 20:33 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jan Tichý

Ne(z)řízení originálové nahrazují vypreparované produkty

Je mi smutno z toho, když se dočtu, že Japonci si raději užívají se silikonem, že radikální feministky nemohou najít na bílém heterosexuálním muži ani ždibec něčeho dobrého, že politická (pře)korektnost udělala z chlapů ne-muže.

16.7.2017 v 19:17 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 361 | Diskuse

Jan Tichý

Mediální drogoví dealeři přes léto spí

Abych to zjistil, stačí mi nahlédnout do televizního programu. Připadá mi, že se jede na vlně pohodového retro stylu, když se opakují „Chalupáři“, „Vyprávěj“, „Nemocnice na kraji města“ atd.

13.7.2017 v 12:43 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 438 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 108 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.35 | Přečteno: 2998 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 505 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 434 | Diskuse
Počet článků 295 Celková karma 15.11 Průměrná čtenost 719

Prostě jsem a žiju. Nejkrásnější rolí, kterou v životě hraju, je pozorovatel. Tak pozoruju a občas (často?) něco napíšu, neb mne to baví. Rád se také směju. Můžete se bavit a smát se mnou. Ne vždy je důvod ke smíchu, člověku se chce někdy plakat či se vztekat. A může se z toho vypsat, nebo se vyspat anebo se na to vykašlat.

něco víc tady: http://tichaci-cz.webnode.cz/

a kdo chce napsat: tichy.jan.bnj@centrum.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.