Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chata mne na stará kolena vyučí

24. 06. 2017 20:05:00
Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

Dnes se „učím“ tomu, co mne zajímá a tomu, co pro svůj život potřebuji. A na ta svá „zralá“ kolena zjišťuji, že by bylo dobré umět něco i rukama. Ruce (kromě klávesnice počítače) nejvíc zaměstnávám při práci zahradnické.

Z našeho pohledu je potřeba bydlení v paneláku kompenzovat nějakým vhodným prostředím přirozenějšího charakteru. Proto máme zahrádku. V místě, kde bydlíme.

Nejdříve jsme měli pronajatou zahrádku asi kilometr od domova. Byla to taková proluka mezi domy (bývalý sad), která byla rozparcelována asi na dvacet zahrádek. Přišli jsme obdělat zarostlou plochu. Omezení bylo: nic nestavět a nezasazovat velké stromy. Tam jsme zahradničili a děti vyrůstaly na písku. Nebyl tam stín a nebylo se kam schovat před deštěm.

Paní pronajímatelka zemřela, ještě dobíhala nájemní smlouva a nebylo jasné, co bude dál. Tak jsme se rozhlíželi po vlastní zahradě. Našli a koupili ji v jiné části města. Zase zarostlá „romantika“ bez elektriky. Nechali jsme si tam postavit takovou malou dřevěnou „boudu na nářadí“, aby se dalo schovat před deštěm.

Chodíme tam „dřít“ a rádi. Sázíme a sklízíme. Vždy je něčeho víc, něčeho míň. Aby toho nebylo málo, žena už několik let pokukovala po nějaké chatě. Jen tak, nezávazně. Shodli jsme se na směru (na sever od nás), na tom, že by to mělo mít slušný pozemek, že by to mělo být rovnou obyvatelné a v našich finančních možnostech.

Mně by se ještě líbilo, kdyby v blízkosti byla trať a nádraží. Nedaleko možnost koupání, kousek do lesa a vůbec okolní příroda podmínkou. Kdyby to byla taková trochu samota a zároveň byla blízká venkovská civilizace.

Tento sen jsme si hýčkali a řekli si, že do důchodu se o to pokusíme. Směrem ke stáří se život zrychluje, děti už pomalu vylítly z hnízda a tak člověk začne myslet víc na sebe a plní si přání. Tento neskutečný sen se stal letos realitou. Sešly se věci dohromady a stal se „zázrak“. Máme malou chatku s velkým pozemkem, něco málo přes hodinu cesty od domova a začínáme makat i tady. Jsme na kraji podhorské vesnice, poblíž lokální trati.

Bude to pěkná (ne)stíhačka, ale honit se nemusíme. Máme dost času. Pojedeme obojí zároveň, zahradu i chatu. Zahradu zkusíme obhospodařit ve všední dny v podvečer (místo zpráv a televize), na chatě se přes léto a na podzim budeme věnovat „polnostem“, které postupně upravíme k obrazu svému.

A na jaře začneme s dodělávkami chatařskými. Tak aj pochytím i něco z teho kutilství. Zatím jsem se tomu, až na nějaké drobné práce a úpravy, co jsem zvládl, úspěšně vyhýbal. Některým ryze odborným věcem, se budu vyhýbat dál, nechám si v tom poradit a nejspíš i pomoct.

Nicméně i tím koukáním se přiučím a třeba i něco zvládnu prakticky. Přinejmenším se stanu kutilským teoretikem. Nebo teoretickým kutilem?

A pro ilustraci pár fotek.

Autor: Jan Tichý | sobota 24.6.2017 20:05 | karma článku: 14.84 | přečteno: 521x

Další články blogera

Jan Tichý

Karlštejn se blíží

Jsou události, které proběhly za mlada a člověku se tak pozitivně zapsaly do života, že na ně bude s láskou vzpomínat celý život. Pro určitou skupinu z nás to byly prázdniny s Brontosaurem v období 1985 až 1991.

20.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jan Tichý

Okurková sezóna

Zásadní otázka je stejná jako každé léto. Kdy vypukne a jak dlouho potrvá okurková sezóna u nás na zahradě? Přitom jde jen o jeden nevelký záhon okurek.

18.7.2017 v 20:33 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jan Tichý

Ne(z)řízení originálové nahrazují vypreparované produkty

Je mi smutno z toho, když se dočtu, že Japonci si raději užívají se silikonem, že radikální feministky nemohou najít na bílém heterosexuálním muži ani ždibec něčeho dobrého, že politická (pře)korektnost udělala z chlapů ne-muže.

16.7.2017 v 19:17 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 361 | Diskuse

Jan Tichý

Mediální drogoví dealeři přes léto spí

Abych to zjistil, stačí mi nahlédnout do televizního programu. Připadá mi, že se jede na vlně pohodového retro stylu, když se opakují „Chalupáři“, „Vyprávěj“, „Nemocnice na kraji města“ atd.

13.7.2017 v 12:43 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 438 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Podobá se současná vlna protiislamismu dřívějšímu antisemitismu?

Vše se opakuje jen pokaždé trochu jinak. Když pročítám blogy o burkinách a muslimech a soudy lidí všeobecně, mám pocit, že něco podobného jsem už někdy někde četla...jen v bleděmodrém.

22.7.2017 v 9:53 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 210 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Blondýnka v kabriu

Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.

22.7.2017 v 9:45 | Karma článku: 4.03 | Přečteno: 117 | Diskuse

Jiří Turner

Neúprosné zákony trhu fungují

Václav Klaus senior a možná i junior by ze mě mohli mít konečně radost, protože jsem po letech pochopil, že s neúprosnými zákony trhu se nedá nic dělat. Je nutné je akceptovat a smířit se z jejich důsledky, ať jsou jakékoli.

22.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 122 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 220 | Diskuse

Milan Radek

Co dokážou zubožené menšiny které emigrují za lepším životem

Poté co Španělé a Portugalci dobyli ty civilizované národy v Americe, a Angláni se museli spokojit s divochy, tak zubožení Evropaně si to našněrovali do Ameriky. Území kde dnes leží USA bývalo obydleno kulturami které neviděly

22.7.2017 v 0:15 | Karma článku: 39.22 | Přečteno: 1756 | Diskuse
Počet článků 295 Celková karma 15.11 Průměrná čtenost 719

Prostě jsem a žiju. Nejkrásnější rolí, kterou v životě hraju, je pozorovatel. Tak pozoruju a občas (často?) něco napíšu, neb mne to baví. Rád se také směju. Můžete se bavit a smát se mnou. Ne vždy je důvod ke smíchu, člověku se chce někdy plakat či se vztekat. A může se z toho vypsat, nebo se vyspat anebo se na to vykašlat.

něco víc tady: http://tichaci-cz.webnode.cz/

a kdo chce napsat: tichy.jan.bnj@centrum.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.