Svobodná volba nezačíná a nekončí svobodnými volbami. Můžeme si vybrat nejen z nabídky politických stran, televizních programů, filmů, hudby, knih…. Vybíráme si partnery, přátele. Nemůžeme si vybrat rodiče.
Teda možná naše duše ví, proč si vybrala zrovna tyto rodiče. Ale to my ve fyzickém těle nevíme a možná to ani za celý život nepochopíme.
Jinak ale na té cestě životem činíme svobodné volby furt. Občas chytíme nějakou tu příležitost za pačesy, občas se rozhodneme špatně, uděláme chybu, poučíme se z ní, nebo i nepoučíme. Volba vyžaduje rozhodnutí. Za tím je dobré si stát, až čas ukáže, zda jsme se rozhodli dobře nebo špatně.
Nejhorší je nerozhodnost, lavírování, neochota změnit přístup. To pak můžeme dopadnout jak onen pověstný osel, co zemřel hlady mezi dvěma kupkami sena.
Něco si naplánuji, pro něco se rozhodnu a ejhle, ono je to nakonec jinak. Ale někdy i přesně tak, jak jsem chtěl, či nechtěl. Život to zkrátka umí různě zaonačit.
Tento týden jsem měl zrovna „všechno jinak“. Domlouvám si s kamarádem schůzku, že si zajdeme na jedno, dvě a pokecáme. Dlouho jsme se neviděli, před časem jsme se letmo potkali a řekli si, že bychom zase jednou mohli zajít spolu do hospody. Zavoláme si a napíšeme. Tak jsem si to naplánoval na středu večer. Žena měla jet na pokec do Prahy, i proto jsem kámošovi navrhl středu a ihned se omluvil na jiné akci (schůzi), na niž se mi ani nechtělo.
Jenže jak ženě, tak mně do toho protějšky, s nimiž jsme se chtěli a měli sejít, tzv. „hodily vidle“. Zkrátka jim do toho něco vlezlo. Nakonec jsem na tu schůzi do Boleslavi jel, ale na kole, abych si užil toho krásného počasí. Hezky jsem se projel a ani ta schůze pro tentokrát nebyla tak „ukecaná“ jako obvykle a kupodivu se i něco vyřešilo.
Omluvil jsem se z pravidelného cvičení ve čtvrtek, protože na čtvrtek jsme ze středy přesunuli naše setkání s kamarádem. Logicky, když ne dnes, tak zítra. Jenže po návratu domů z práce mi pípla SMS, že kamarádovi nějak není dobře. Tak změna plánu, opět nová volba a nové rozhodnutí. Můžu si jít zacvičit a cestou zalít zahradu. Nakonec jsem cvičil s konví a při představě dusné tělocvičny, jsem raději zůstal venku a jako cvičební nářadí jsem zvolil motyku. Pak se ještě na zdravém vzduchu pokochal záhonky, které se díky mému „cvičení“, ocitly bez plevele, utrhl si na cestu pár jahůdek a vyrazil k domovu.
Všechno tedy bylo jinak a taky dobře. Pivko a pokec mě čeká někdy příště.
