Dal bych si pauzu

Asi už tu pauzu potřebuji. Pauza přijde. Dovolenou strávíme na nové chatě, bude tam spousty práce, na kterou se těšíme, také si střihnu roli oddílového vedoucího příměstského tábora jako v předcházejících dvou letech.

Budeme procházet a projíždět okolí naší nové základny, neb nejen prací (byť radostnou) živ je člověk. Už se na to těším. Také budeme postupně poznávat nové sousedy, lidi v obci, která nám poskytne občasný víkendový a prázdninový domov.

Začal bych pauzírovat v podstatě ihned. Vedro bych raději trávil u vody, na kole, v přírodě. Leč nejde to. Musím vydělávat. Opravdu musím?

V zásadě nemusím, ale jak to udělat jinak? Za měsíc jsou prázdniny, tři týdny dovolené a pak brzy přijde podzim. Pak by mělo jít vše podle plánů. Jasně, vím, že jsem Tě, pane Bože, rozesmál. Ale to já schválně, protože mě těší, když se (nejen) lidé smějí.

Tak mám plán, no a? Postupný. Chce to trpělivost a vím, že čas ještě nenazrál. A taky vím, že něco (pro mě) již skončilo a jen tak přežívám. Už tu nejsem moc platný, chybí mi ten hlavní motor: motivace k této práci. Ano, míval jsem ji, a proto jsem se dokázal těšit a práci si užívat. Ano, občas se ještě něco motivujícího vyskytne a to je fajn. To mi ta práce dává smysl a pak to utíká rychleji. Avšak nejšťastnějším se cítím být, blíží-li se konec pracovní doby.   

Docela mne láká představa odejít středem. Vykašlat se na povinnosti a jenom žít, být. Tak lehce to nepůjde, kdybych byl sám, tak to asi udělám. Jenže potřebuji vrátit peníze, co jsem si půjčil v rodině, chci podpořit studia dětí, nechci rodinu uvést do finanční nejistoty.

Tak to ještě pár měsíců vydržím, mezitím přijde i ta vytoužená pauza a pak …. To klapne podle plánu. Cha cha cha. A proč ne? Proč jo? Protože tak si to přeju a jsem ochoten pro to něco udělat. Ale může to být i úplně jinak. Je to prostě život.

Jak to, že se nebojím, takto to veřejně sdělit? Jsem tak odvážný? Nevím, zda jsem odvážný. Minimálně jsem se už od některých záležitostí od-vázal a neberu je vážně. Nicméně opravdu se nebojím, že by mne vyhodili. Jen by se tím urychlil můj odchod, který stejně plánuji.

A jako „bonus“ bych řešil nastalý problém. Však problémy jsou tu od toho, aby se řešily, ne aby nás trápily. Tak bych řešení hledal a jistě nějaké nalezl.