Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mamince ke Dni matek

14. 05. 2017 10:00:27
Je dobré rodiče ctít. Táta nám odešel brzy, ikdyž už jsme byli dospělí. Právě ke Dni matek jsem se rozhodl zakončit „seriál“ o mé mamince.

Některé věci, které tzv. „vyplavou na povrch“ až po dlouhé době, dokáží člověka zaskočit. Takto nás zaskočila maminka. Dokud žil táta a pak její druhý životní partner, vůbec jsme si to neuvědomovali, protože byla „v pohodě“.

Ano, prožila hodně smutku, což se odráží i na její hlavní celoživotní chorobě: astmatu. V psychosomatice jsou plíce právě „orgánem smutku“.

Máma byla pořád nemocná a tak jsme si na to zvykli. A také na to, že se její stav zhoršuje a že do budoucna nebude možné ji nechat samotnou v bytě v Kolíně.

Tam byla zvyklá, měla tam své „spřízněné duše“, pomoc profesionální, sousedskou i kamarádskou. Věděli jsme, že to ale nemá budoucnost a bude potřeba to nějak racionálně řešit.

Nakonec jsme se s ní domluvili na přechodném přestěhování k bratrovi s výhledem následného stěhování do domova pro seniory. Nejspíš pod vlivem strachu tuto změnu (ne)ochotně přijala a navenek (rozumově) se s ní i smířila. Ví, že se o sebe nedokáže postarat sama a že to za stávající situace (nutnost chodit do práce) nedokážeme ani my. Navíc nikdo z nás synů nemá přirozený pečovatelský charakter Matky Terezy.

Skoro tři roky maminku v rodině „řešíme“ a z praktického hlediska jsme ji vyřešili: je v domově pro seniory ve městě, kde žijí její synové s rodinami. To, co je nejtěžší a co se odráželo i v mých článcích je „pavučina“ vzájemných vztahů.

Přestože se snažím druhé nesoudit a nevytvářet si žádné domněnky, u mámy se mi to dařilo. Protože jsem věděl, co pomohlo mně k mnohem vyrovnanějšímu a spokojenějšímu životu, snažil jsem se ji svůj recept nabídnout. Pak jsem pochopil, že jsem maminku svým způsobem „soudil“.

Vlastně jsem jí nutil svůj pohled na svět, přičemž prvně jsem musel vyřešit, abych si nenechal vnutit ten její pohled. Nehrát její hru, ale zároveň neubližovat ani jí ani sobě.

Nakonec jsem dospěl k tomu nejjednoduššímu, ale zároveň nejsložitějšímu: nechat to plynout. Být v jejích očích nadále „hodný“, nebrat jí její iluze a nelámat to přes koleno. Mám určitou výhodu. Mám z jejího pohledu „zlou“ ženu, která mi „zakazuje“ delší pobyt s milovanou maminkou. Pravda je úplně opačná, raději trávím čas s milovanou ženou, neboť čas strávený s mámou byl pro mne opravdu psychicky náročný. Nicméně je to velká životní zkušenost a škola. I za to ji mohu poděkovat.

Jak skloubit vzájemně dva protiklady? Radostný a spokojený pohled na svět s pohledem nespokojeným a nešťastným? To se za pochodu učím, a proto o tom i píšu. Ještě, že jsme se jako malí doma seznámili s humorem a ten nám (všem) zůstal a pomáhá překonávat bariéry nepochopení.

Snažím se mámu inspirovat tím, jak jsem dospěl k vyrovnanému, spokojenému a tím i zdravému životu. Nic už ji nenutím. Naděje, že mé postoje třeba začne lépe chápat, je sice malá, ale je. Záleží to však jen na ní.

Odpovědnosti jsme učinili za dost, je o ni velice slušně postaráno, o to jsme se postarali. Bohužel „klid v její duši“ zařídit neumíme. A s tím jsem se dlouho nemohl smířit, protože vím, že „klid v duši“ najít lze.

Když jsem to přijal, jak to je, tento „seriál“ mých citových výlevů končí, protože už to (konečně) nemusím nijak řešit. Jen reagovat na situace v režimu „tady a teď“, pokud možno citlivě a ohleduplně.

A mamince přeji, aby se cítila líp a našla v duši klid. Začínám (už) vnímat malý pokrok. Už je vidět, že je to o fous lepší, než to bylo. A to je dobrá zpráva.

Autor: Jan Tichý | neděle 14.5.2017 10:00 | karma článku: 9.45 | přečteno: 253x

Další články blogera

Jan Tichý

Poděkování škůdcům

Chci poděkovat těm lidem, co mi „ničili“ život. Protože právě díky nim jsem něco v životě ukončil a vydal se jinou cestou.

24.5.2017 v 21:36 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 319 | Diskuse

Jan Tichý

Víno, budiž pochváleno

Benátky nad Jizerou se mohou pochlubit zámeckou vinicí. A tento lahodný mok se na zámku oslavuje. Letos 3. června proběhne již 13. ročník akce Benátecký hrozen.

22.5.2017 v 19:10 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Tichý

Děti kapitána Granta

Dalo by se říci, že je doba dětí kpt. Granta, tj. těch, co číhají na granty, umí v tom chodit a zpracovat působivý projekt. Nejlépe na téma sociálního začleňování, multikulturní výchovy či genderové spravedlnosti.

19.5.2017 v 9:35 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jan Tichý

U socialistů vaří strach

Čtu jen útržky, dívat se na ty „tragédy“ už odmítám. Nevím sice, z čeho socialisté vaří svoji polívčičku, ale pokud je to voda, tak velmi kalná a špinavá.

16.5.2017 v 10:49 | Karma článku: 34.35 | Přečteno: 1604 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

První porozchodová fáze je většinou o tom, projíždět si ten vztah celý znovu dokola a vytahovat to nejhorší, aby člověk nesmutnil a nenakráčel rovnou na most. Hezky se utvrdit v tom, jaký to byl zmetek.

24.5.2017 v 13:08 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 846 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Za dvě hodiny se dozvím zprávu, která mi úplně nalajnuje následující život. Čekám na výsledky krevního testu, které buď potvrdí, nebo vyvrátí těhotenství. Fór je v tom, že jsme se ráno s Lukášem rozešli. Mazec.

23.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 1573 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Sejdeme se v Plzeňském dvoře…

Milý spolužáku (spolužačko), Tvoje účast na srazu je nutná - za každého počasí a za jakéhokoliv Tvého fyzického či duševního rozpoložení... A proto neváhej - přijeď, přibelhej se, dokulhej, připlaz se... Jsi očekáván...

19.5.2017 v 16:54 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 450 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Zatnout zuby a vydržet

Také byste rádi žili pohodovým životem, ve kterém by se vám úplně všechno dařilo? Ale jak to udělat, když dosáhnout jakéhokoliv cíle vyžaduje nějaké oběti a nepohodlí?

18.5.2017 v 15:38 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 314 | Diskuse

Petra Fridrichová

Nina: Recept na štěstí

"Nakreslit dýchat. Nakreslit dýchat. Ještě dýchat," poskakuje a střídavě mě objímá Nina. "Ha," zacpává si jako správná jogínka nos, vydechuje, nadechuje a znovu se směje. Nechová se ani trochu autisticky, protože JÁ jsem ZAPOMNĚLA.

18.5.2017 v 2:17 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 1189 | Diskuse
Počet článků 274 Celková karma 13.69 Průměrná čtenost 706

Prostě jsem a žiju. Nejkrásnější rolí, kterou v životě hraju, je pozorovatel. Tak pozoruju a občas (často?) něco napíšu, neb mne to baví. Rád se také směju. Můžete se bavit a smát se mnou. Ne vždy je důvod ke smíchu, člověku se chce někdy plakat či se vztekat. A může se z toho vypsat, nebo se vyspat anebo se na to vykašlat.

něco víc tady: http://tichaci-cz.webnode.cz/

a kdo chce napsat: tichy.jan.bnj@centrum.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.