Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mamince ke Dni matek

14. 05. 2017 10:00:27
Je dobré rodiče ctít. Táta nám odešel brzy, ikdyž už jsme byli dospělí. Právě ke Dni matek jsem se rozhodl zakončit „seriál“ o mé mamince.

Některé věci, které tzv. „vyplavou na povrch“ až po dlouhé době, dokáží člověka zaskočit. Takto nás zaskočila maminka. Dokud žil táta a pak její druhý životní partner, vůbec jsme si to neuvědomovali, protože byla „v pohodě“.

Ano, prožila hodně smutku, což se odráží i na její hlavní celoživotní chorobě: astmatu. V psychosomatice jsou plíce právě „orgánem smutku“.

Máma byla pořád nemocná a tak jsme si na to zvykli. A také na to, že se její stav zhoršuje a že do budoucna nebude možné ji nechat samotnou v bytě v Kolíně.

Tam byla zvyklá, měla tam své „spřízněné duše“, pomoc profesionální, sousedskou i kamarádskou. Věděli jsme, že to ale nemá budoucnost a bude potřeba to nějak racionálně řešit.

Nakonec jsme se s ní domluvili na přechodném přestěhování k bratrovi s výhledem následného stěhování do domova pro seniory. Nejspíš pod vlivem strachu tuto změnu (ne)ochotně přijala a navenek (rozumově) se s ní i smířila. Ví, že se o sebe nedokáže postarat sama a že to za stávající situace (nutnost chodit do práce) nedokážeme ani my. Navíc nikdo z nás synů nemá přirozený pečovatelský charakter Matky Terezy.

Skoro tři roky maminku v rodině „řešíme“ a z praktického hlediska jsme ji vyřešili: je v domově pro seniory ve městě, kde žijí její synové s rodinami. To, co je nejtěžší a co se odráželo i v mých článcích je „pavučina“ vzájemných vztahů.

Přestože se snažím druhé nesoudit a nevytvářet si žádné domněnky, u mámy se mi to dařilo. Protože jsem věděl, co pomohlo mně k mnohem vyrovnanějšímu a spokojenějšímu životu, snažil jsem se ji svůj recept nabídnout. Pak jsem pochopil, že jsem maminku svým způsobem „soudil“.

Vlastně jsem jí nutil svůj pohled na svět, přičemž prvně jsem musel vyřešit, abych si nenechal vnutit ten její pohled. Nehrát její hru, ale zároveň neubližovat ani jí ani sobě.

Nakonec jsem dospěl k tomu nejjednoduššímu, ale zároveň nejsložitějšímu: nechat to plynout. Být v jejích očích nadále „hodný“, nebrat jí její iluze a nelámat to přes koleno. Mám určitou výhodu. Mám z jejího pohledu „zlou“ ženu, která mi „zakazuje“ delší pobyt s milovanou maminkou. Pravda je úplně opačná, raději trávím čas s milovanou ženou, neboť čas strávený s mámou byl pro mne opravdu psychicky náročný. Nicméně je to velká životní zkušenost a škola. I za to ji mohu poděkovat.

Jak skloubit vzájemně dva protiklady? Radostný a spokojený pohled na svět s pohledem nespokojeným a nešťastným? To se za pochodu učím, a proto o tom i píšu. Ještě, že jsme se jako malí doma seznámili s humorem a ten nám (všem) zůstal a pomáhá překonávat bariéry nepochopení.

Snažím se mámu inspirovat tím, jak jsem dospěl k vyrovnanému, spokojenému a tím i zdravému životu. Nic už ji nenutím. Naděje, že mé postoje třeba začne lépe chápat, je sice malá, ale je. Záleží to však jen na ní.

Odpovědnosti jsme učinili za dost, je o ni velice slušně postaráno, o to jsme se postarali. Bohužel „klid v její duši“ zařídit neumíme. A s tím jsem se dlouho nemohl smířit, protože vím, že „klid v duši“ najít lze.

Když jsem to přijal, jak to je, tento „seriál“ mých citových výlevů končí, protože už to (konečně) nemusím nijak řešit. Jen reagovat na situace v režimu „tady a teď“, pokud možno citlivě a ohleduplně.

A mamince přeji, aby se cítila líp a našla v duši klid. Začínám (už) vnímat malý pokrok. Už je vidět, že je to o fous lepší, než to bylo. A to je dobrá zpráva.

Autor: Jan Tichý | neděle 14.5.2017 10:00 | karma článku: 9.47 | přečteno: 258x

Další články blogera

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jan Tichý

Parno, sucho, polystyrén a zábrany

Dočkali jsme se léta, které začíná vedrem a suchem. Doma jsme se dočkali dvou dlouho očekáváných staveb, které bohužel začaly obě najednou právě v této době.

21.6.2017 v 12:06 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 637 | Diskuse

Jan Tichý

ČSSD může zachránit jedině skauting

Zvyk je železná košile. Zvykem mnoha současných politiků je postavit se za řečnický pultík, blábolit a ještě se usmívat do kamery. A úplně se těší na nedělní poledne, kdy mohou spoluobčanům „zpříjemnit“ zažití nedělního oběda.

19.6.2017 v 14:43 | Karma článku: 35.32 | Přečteno: 3000 | Diskuse

Jan Tichý

Svobodná volba aneb všechno je jinak

Svobodná volba nezačíná a nekončí svobodnými volbami. Můžeme si vybrat nejen z nabídky politických stran, televizních programů, filmů, hudby, knih.... Vybíráme si partnery, přátele. Nemůžeme si vybrat rodiče.

16.6.2017 v 11:54 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 320 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Kateřina Lužná

Chovejte se k těhotným hezky, jinak bude zle! Jim.

Krátký monolog volně zpracovaný podle vyprávění mé kolegyně, která v autobuse narazila na obzvláště vypečený exemplář nevychovaného exota. Nepustíš (sednout)? Zaplatíš.

25.6.2017 v 10:17 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 390 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 232 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 239 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 711 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 1221 | Diskuse
Počet článků 285 Celková karma 14.39 Průměrná čtenost 710

Prostě jsem a žiju. Nejkrásnější rolí, kterou v životě hraju, je pozorovatel. Tak pozoruju a občas (často?) něco napíšu, neb mne to baví. Rád se také směju. Můžete se bavit a smát se mnou. Ne vždy je důvod ke smíchu, člověku se chce někdy plakat či se vztekat. A může se z toho vypsat, nebo se vyspat anebo se na to vykašlat.

něco víc tady: http://tichaci-cz.webnode.cz/

a kdo chce napsat: tichy.jan.bnj@centrum.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.