Není lepší se zeptat přímo?
Někde jsem četl, jak jeden pán si chtěl cosi půjčit od jiného pána. Celou dobu mu šrotovalo, že ten druhý je lakomec, že se o tu věc bojí a že mu ji určitě nepůjčí. Pak se potkali a ten, co si chtěl cosi půjčit, řekl: „víš co, tak si to sežer!“
Ten druhý samozřejmě nevěděl, která bije a byl z toho opravdu zmatený. Jak to dopadlo už nevím, ale plyne z toho ponaučení, že se nemáme bát zeptat.
Vím, že dělám něco s odporem, že to udělat musím. Jenže možná bych ani nemusel. Pak se vyplatí nejdřív se zeptat sebe: „dělám tohle takhle proto, že“:
- Jsem přesvědčen, že on (ona) to tak chce
- Myslím, že by to tak chtěl (chtěla), a bude z toho mít radost
- Bude mi za to vděčný (vděčná)
- Tak se to přece dělá, a kdybych to neudělal, tak mne pomluví
A teď „babo raď“, jsem si jistý, že znám správnou odpověď? Možná ji tuším, myslím si, domnívám se, ale v podstatě nevím. Tak je nejlepší se zeptat, než začnu dělat to, co se mi sice nechce, ale jsem přesvědčen, že se to ode mě očekává. A možná, že se ani neočekává, nebo je jeho (její) představa úplně jiná. Tak je potřeba se ptát, bavit se spolu a dohodnout se.
Doporučuji, aby to nikdo nedělal v očekávání odpovědí za 3) či za 4). Já si už takové možnosti ani nepřipouštím. Obvykle se člověk nevyhne zklamání, neb zákon schválnosti praví, že mu stejně nikdo za to vděčný nebude a stejně ho pomluví. Dostal to, čeho se bál.
Pak jsou tu další otázky, nebo spíše odpovědi. Dělat něco s odporem, se nevyplácí. Jak se tomu vyhnout? Buď to nedělat, nebo to přijmout jako nutné zlo, musím to udělat, jinak se nehnu z místa. Když píchnu kolo u auta, nedá se nic dělat, musím vyměnit píchlé kolo za rezervu, jinak neodjedu. Nebo si přivolat pomoc.
Mnoho lidí se trápí (a v podstatě se ničí), protože neumí říct NE, neumí nastavit hranici (dál už to nejde). Jestli nás něco ničí psychicky, pak je něco špatně.
Např. nemoc může být i „ochranou“ proti sebeničení, je to výborný argument: „nemůžu to udělat, jsem nemocný“. Na druhou stranu to může být i prostředek k tomu, aby si mě konečně někdo všimnul a věnoval mi pozornost.
Dítě si takto může „vynucovat“ přítomnost a zájem matky, někdo jiný svoji nemoc použije k nevědomé (či vědomé) manipulaci okolí. Nejen „hrubé tyranské ovládání“, ale i „jemné citové vydírání“ patří do manipulativních technik.
Pokud člověk cítí, že je manipulován, měl by to v zájmu zachování sebeúcty (možná i zdraví či dokonce života) odmítnout. Jde-li to, odejde, nebo se začne bránit a nastaví „pravidla“ tak, aby se cítil líp.
Až to pochopí ti, jimiž se manipuluje, pak nejen jim bude líp, ale bude líp i na světě, neb manipulátoři nebudou mít už kým manipulovat. Oni to vědí a také se toho bojí, proto neustále utahují smyčku kolem krku. To mohou jen těm, co si tu smyčku nesundají, byť mohou.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.