Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…
Moc se mi nelíbilo, když kamarádi a spolužáci na koleji trochu pohrdavě o Kolínu prohlašovali, že je to nezajímavá placka. Jeden spolužák byl z Kaznějova. Seznamoval se způsobem „Ahoj, já jsem Míra z Kaznějova“. Málokdo z nás věděl, že nějaký Kaznějov existuje. Jenže on ho dokázal tak zpropagovat, že o existenci a hlavně významu Kaznějova věděla nejmíň polovina osazenstva vysokoškolských kolejí v polovině 80. let minulého století.
„Ty neznáš Kaznějov? No, to bys měl“ „A proč?“ „Znáš Vitacit?“ „Jasně, že znám“ (kdo by tenkrát neznal prášek, z něhož se po zalití vodou vyklubal docela chutný nápoj). „Vidíš a právě Vitacit se vyrábí v Kaznějově“. Míra byl také hlavním dodavatelem oblíbeného prášku z jeho města.
Od těch dob mám natrvalo v hlavě usazené spojení Kaznějov – Vitacit. Ale zároveň jsem přišel na to, že mohu vyvracet pověsti o svém rodném Kolíně jako lautr rovině. Tak jsem začal bájit o tom, že kousek od Kolína začínají a/nebo končí některé naše menší hory a pahorkatiny.
Pár kilometrů na západ od Kolína, směrem na Prahu, leží dva (sice nenápadné, ale proslulé) kopce, kde se odehrála v roce 1757 slavná bitva, v níž Rakousko porazilo Prusko. Prusové se usídlili na kopci vysokém 279 m n. m., který byl na počest jejich panovníka později nazván Bedřichovem. Pod protilehlým kopcem Křečhoř (333 m n. m.) se nacházelo vojsko rakouské.
Za těmito kopci směrem jihozápadním se krajina vlní a dá se tedy říci, že právě zde začíná a končí Středočeská pahorkatina.
Přesuňme se nyní na severovýchodní okraj Kolína, na pomezí Kolína a místní části Sendražice. Tam leží kopec Vinice (241 m n. m.) a jím začíná pás Železných hor. Tohle se (na rozdíl od Středočeské pahorkatiny) opravdu tenkrát tvrdilo v nějaké místní publikaci. Docela ostudné bylo, že vedle kopce se v té době nacházela skládka a tak Železné hory v Kolíně začínaly poměrně nevábně. Skládka už je dávno rekultivovaná a poblíž byla (jako turistická atrakce) obnovena řepařská drážka.
Bydlel jsem v jihovýchodní části Kolína a vyráželi jsme si hrát do blízké „divočiny“ kousek od cihelny (kterou ještě za našeho dětství zrušili), kde se nacházely dva kopečky, kterým se říkalo Malý a Velký Loďák. Zimy i v té rovině byly v době mého dětství takové, že pokaždé přinesly sníh a tak jsme na Malém Loďáku sáňkovali, na Velkém Loďáku se učili lyžovat. Dnes už nic z toho neexistuje, Loďáky i cihelnu pohltila nová zástavba, kus sídliště a pak rodinné domky.
Malý kousek odsud je Polepský vrch (254 m n. m.), pokud bychom pokračovali dál na jihovýchod, dojedeme kolem Kaňku (353 m n. m.) do Golčova Jeníkova a už jsme v kraji Vysočina. Těm zdvihajícím se kopečkům kousek od Kolína se říká Hornosázavská pahorkatina a ta je (pokud ne součástí, tak aspoň předhůřím) Českomoravské vrchoviny.
Takže Kolín sice leží v rovině, ale zároveň se k němu sbíhají tři pohoří. Jasně, je to trochu nadsázka, a že jsem udělal z komára velblouda, mi nemusíte říkat.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.