Noci na Karlštejně (Brontosauří putování po hradech a zámcích, díl 3.)
A protože jsme měli obligátní program každý den jiný měsíc, nazvali jsme tábor (podle pohádky o 12 měsíčcích) „Prázdniny s Maruškou“. Také jsme přemýšleli nad nějakým symbolem a pro tento účel zakoupili malou černou myšku, Marušku.
Někteří vtipálci nám na plakátu škrtali „r“ a nahrazovali „t“ (Prázdniny s Matuškou). Pak jsme se dočkali, kastelán nás uvítal na hradě, ubytoval nás, představil nám obrovského vlčáka Arga a ukázal nám neuvěřitelně zarostlý parkán, což byla naše práce. Jako obvykle jsme se vrhli do práce a her. Byli jsme pro místní a turisty „fialová parta“, protože tentokrát jsme měli fialová trička.
Představili jsme účastníkům první večer Marušku, načež hned první noc zdrhla. Hned druhý den nás přijeli navštívit hygieničky, které nám vyprávěly, jak na jiném táboře na Berounsku mají dvě kočky (hrůza). Že my tu máme (v té době uprchlou) myš, jsme samozřejmě zatajili. Naštěstí se Maruška objevila až další den a pak s námi vydržela v akváriu až do konce.
Byly to příjemně strávené dva týdny. Odvedl se kus práce, vyblbli jsme se a mnohé viděli (např. Kapli sv. Kříže). Těch nocí na Karlštejně bylo hodně, občas jsme tam jezdili i na víkendovky. Další tábor jsme zopakovali v roce 1988, ten už tak báječný nebyl, po prázdninách nás čekal krátký nástup do práce a pak rok vojny. V roce 1990 už tu byl nový režim a s ním nové možnosti. Uspořádali jsme tábory dva: jeden na Březnici, druhý na Karlštejně.
Významným mezníkem (pro mě osobně) byl tábor na Karlštejně v roce 1991. V tom roce jsem se chystal oženit a plánovala se svatba. Z mé strany nás bylo pár, zato z manželčiny by bylo lidí požehnaně a tak se dohodlo, abychom se vzali v rámci tábora na Karlštejně. Zavolal jsem kastelánovi: „Míro, co bys řekl tomu, kdybych se na Karlštejně oženil?“ „To je zas nějaká hra, ne?“ odvětil kastelán, za ta léta s námi na leccos přivyklý. „Ne myslím to vážně“. „Tak to půjdu hned zařídit, nadiktuj mi nacionále“. A za dva dny přišel dopis z Obecního úřadu Karlštejn.
Pak probíhal tábor, svatba byla tajena, vědělo o tom jen pár vyvolených. Kamarád stačil všechny oslovit s tím, aby si na závěr tábora připravili komický převlek, takže svatebčané byli dokonalí.
Den před svatbou si jela budoucí nevěsta pro šaty, připravila se místnost na hostinu, museli jsme přestěhovat i několik restaurovaných obrazů mistra Theodorika a nakonec jsem se loučil se svobodou.
Když jsem si pár hodin před svatbou byl v tričku u Karla (v restauraci nejblíž hradu) půjčit nějaké příbory, také si myslel, že je to hra. Žena zase zašla za varhaníkem objednat hudbu, když ji viděl po zahrání Mendelsona, udiveně řekl: „ta slečna dopoledne jste byla opravdu Vy?“.
A pak nás oddali. Nezapomenutelná byla slova oddávajícího: „ať je vaše manželství pevné jako zdi hradu Karlštejna“. Tak doufám, že ty zdi ještě nějakou dobu vydrží.
V roce 1992 se ještě jeden tábor uspořádal. Už jsme tam byli jen pár dní jako hosté. A už jsme tam nebyli jen sami dva, už s námi byla (zatím nenarozená) dcera. Jedna kapitola života se uzavřela a zároveň se otevřely kapitoly další.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.